Děvčata o Svatojánské noci trhala mlčky devatero květin a bez ohlédnutí si je vkládala pod polštář, aby se jim ve snu zjevil obličej jejich budoucího vyvoleného. Věncem z devatera kvítí se také zdobil vršek jedle, která na některých místech sloužila jako základ velkého ohně.

Děvčata pak prohazovala ohněm věneček, a pokud ho některý mládenec na druhé straně chytil, měl být jejich budoucí vztah věrný. Avšak o samotné noci se na věrnost příliš nedbalo, protože se také tradovalo, že je právě té noci dovoleno to, co se jindy nesmí.